Estadio Santiago Bernabéu

• Otevřen
19. prosince 1947
 
• Kapacita
81 044 diváků
 
• Výstup metra
Santiago Bernabéu, L10.
 
• Rozměry hřiště
105 x 68 m
 
• VIP místa
245
 
• Autobusové linky
14, 27, 40, 43, 120, 126, 147 a 150.
 
• Architekti
Manuel Muñoz Monasterio,
Luis Alemany Soler,  
Antonio Lamela
• Telefon
+34 91 398 43 00

 
• Adresa
Avda. de Concha Espina 1,
28036; Madrid - España
 

Než se dostaneme k samotné pointě celého díla, musíme si chvíli počkat. Královský Real Madrid totiž na stadionu Santiago Bernabéu nehraje odjakživa, a proto si nyní poslechněte, jak ona dnes již historická stavba vůbec vznikla.

Real Madrid, celým jménem Real Madrid Club de Fútbol, byl založen v roce 1902 a ve svých začátcích prakticky neměl kde hrát. Několik let se přesouval mezi malými plácky, aby v roce 1912 zakotvil na Campo de O’Donnell, kde Bílý Balet vydržel jedenáct let. Poté si sbalil svých pět švestek pakoval se na Campo de Ciudad Lienal. To bylo pro změnu malé hřišťátko s kapacitou kolem osmi tisíc diváků.

Realu to očividně nestačilo, protože tu vydržel pouhých dvanáct měsíců. Další zastávka již byla významnější. Estadio de Chamartín byl slavnostně otevřen 17. května 1923 zápasem Realu Madrid s Newcastlem United a přihlíželo mu na třiadvacet tisíc fanoušků, tedy kompletně zaplněné ochozy. A právě na Estadio de Chamartín oslavil Real své první mistrovské tituly.

Jenže v roce 1943 přišly volby a s nimi i nový prezident. Do čela královského klubu se postavil Don Santiago de Bernabéu, jenž rozhodl, že ani Estadio de Chamartín není klubu s ambicemi Realu hodným, což nás dostává k oné pointě. A jak řekl prezident, muselo být učiněno.

Psal se tedy čtrnáctý prosinec roku 1947 a v Madridu se otvíral nový stánek, který od roku 1955 známe pod jménem Estadio Santiago Bernabéu. Nejprve se honosil názvem Nuevo Estadio Chamartín, jakožto nástupce stařičkého stadionu v Chamartínu, madridské čtvrti. Historicky první zápas sledoval plný stadion o objemu 75 tisíc diváků, kteří se mohli těšit z vítězství svých miláčků nad OS Belenenses v poměru 3:1. Zmínit bychom mohli také historicky prvního střelce, jímž se stal Sabino Barinaga.

Uběhlo jen šest let a do Madridu se opět začala sjíždět stavařská vozidla, jeřáby a v neposlední řadě také samotní dělníci. To si totiž mistr Bernabéu naplánoval přístavbu třetího patra, které zvedlo kapacitu na ohromujících, leč extrémně nebezpečných 120 tisíc.

V té době však neprobíhalo pouze budování stadionu, ale také samotného kádru. Z Bílého baletu se začalo formovat mužstvo, které mělo ovládnout celou fotbalovou Evropu a získat mnoho trofejí. Jedna z nich se ‘upekla’ přímo na Santiago Bernabéu, když zde Real, již pod elektrifikovaným osvícením, vítězstvím nad Fiorentinou získal svůj druhý Evropský pohár v řadě. Finálový zápas tehdejšího předchůdce dnešní Ligy mistrů se ale do Madridu ještě několikrát vrátil, nejprve v roce 1969, aby hostil střetnutí mezi AC Milán a Ajaxem, v němž vstřelil nezapomenutelnou branku Johan Cruyff. Napotřetí to bylo v roce 1980, kdy Nottingham Forest porazil Hamburk a obhájil titul šampiona.

Na rok 1982 byl ve Španělsku naplánován světový šampionát, jehož finálový duel se nemohl odehrát jinde než na stadionu Realu Madrid. Podmínkou však bylo snížení kapacity pro větší bezpečnost, a tak se domov Los Merengues podrobil další operaci. Úpadek sedadel se zastavil na 90 tisících. Stále se však jednalo o úctyhodnou kapacitu a fanoušci zde mohli shlédnout zápasy skupiny B a nakonec i finále mezi Itálií a Německem, po němž se radovala reprezentace Azzurri.

Abychom se ale ještě vrátili k samotné rekonstrukci, na povel ji dostali architekti Rafael Luis Alemany a Manuel Salinas a rozhodně nešlo o jednoduchý úkol. Mnoho požadavků totiž přicházelo také ze strany FIFA, která chtěla mít stadion perfektně připraven a nakonec i samotný klub si chtěl své hnízdečko trochu zvelebit. Není tedy divu, že statut staveniště měl stadion po celých šestnáct měsíců a investovalo se do něj 704 milionů španělských peset, z čehož více než 500 milionů uhradilo město.

Jedním z požadavků FIFA bylo zakrytí dvou třetin sedacího prostoru, což Real Madrid lišácky vyřešil výstavbou střechy, která kromě východní tribuny obíhá celý stadion. Kvůli tomu byla kapacita snížena na zmiňovaných 90 800. Předělána byla i fasáda, zevnějšek. Nově byly nainstalovány elektronické ukazatele, zrenovovány byly rovněž tiskové prostory, šatny, přístupové zóny.

Změněná podoba ale stadionu příliš dlouho nevydržela a po deseti letech si museli Los Blancos, když to přeženeme, opět zvykat na nový domov. Stavba byla rozšířena a v kolonce kapacita opět svítilo šestimístné číslo. Tato přestavba zároveň určila, jak bude Santiago Bernabéu vypadat dnes, včetně pozoruhodných vstupních věží v rozích.

Stadion v té době pojal asi 106 tisíc fanoušků, což zapříčinilo velkou bitvu s věčným rivalem z Barcelony. Obě mužstva se totiž přela o to, čí že stadion dokáže pojmout více diváků. Ze souboje nakonec vzešli vítězně Katalánci, protože Madridisté doplatili na nová pravidla UEFA a v roce 1998 museli veškerá místa na stání předělat na sedací. To zapříčinilo velký propad v celkovém počtu míst, číslo nakonec kleslo na 75 tisíc.

Ani to však nebyla konečná a do bohaté historie věhlasného stadionu měl vstoupit další muž. Na začátku 21. století se královského klubu ujmul jako nový prezident Florentino Pérez a okamžitě rozjel obrovský plán s jednoduchým cílem - návštěvníkům Santiago Bernabéu dopřát ještě více komfortu, zlepšit vybavení a maximálně zvýšit tržbu.

Pérez během pěti let (2001-2006) do stadionu investoval celkem 127 milionů eur. Rozšířil východní tribunu, upravil zevnějšek, nechal vytvořit nové VIP boxy, nové tiskové centrum, nový audio systém, nové bary a restaurace, na tribunách nechal rozmístit topení, do příchozích věží nechal namontovat eskalátory a zvenčí nechal implementovat víceúčelovou budovu. V neposlední řadě rozšířil i boční východní stranu, kde vymyslel nové galerie. Sečteno podtrženo, po Pérezově zásahu se Estadio Santiago Bernabéu notně změnil a dodnes se pyšní kapacitou 80 354, kompletně k sezení.

A když se domov Los Blancos konečně dostal do podoby, v níž asi ještě nějakou dobu zůstane, mohlo se slavit. A zejména rok 2007 byl oslavami přímo nabitý. Vše začalo 1000. zápasem, který se kdy na Santiago Bernabéu odehrál. Čtyřiadvacátého října do Madridu pro změnu zavítali zástupci UEFA, aby 14. listopadu slavnostně oznámili, před zápasem Ligy mistrů proti Olympiacosu, že se stadion Realu Madrid dostává na listinu tzv. elitních stadionů UEFA, což je pro každý stánek velká pocta. To je pro vaši informaci jakási stadiónová smetánka. Každý z nich totiž musí mít například minimální kapacitu 30 tisíc (z toho 22,5 tisíce pod střechou), záleží také na délce, na lavičku náhradníků se musí vejít minimálně 13 členů týmu a spousta dalších kritérií. A výhody? Nejde jen o prestiž, ale také o to, že jako elitní stadion můžete pořádat finále Ligy mistrů nebo Evropské ligy.

Jak se měnil stadion Realu Madrid...


• Campo De O'Donell

• Velódromo y Viejo Chamartín

• Nuevo Chamartín

• Santiago Bernabéu

• Mistrovství světa 1982

• Současná podoba

• Nuevo Santiago Bernabéu
 

Restaurace na Santiago Bernabéu...


• El Asador

• Puerta 57

• Real Café

• Zen Market