Marcelo #12

Marcelo
Klub: Real Madrid
Datum narození: 12.5.1988 (30 let)
Místo narození: Rio de Janeiro
Národnost: Brazílie
Výška: 172 cm
Váha: 73 kg
Pozice: obránce
Preferovaná noha: levá
V klubu od: 3.1.2007
Smlouva do: 30.6.2022
Plat: 4 500 000 € ročně
Agent: Richard Aldo

Statistiky 2017/18

Z M G GP A ŽK ŽČK ČK
LaLiga 28 2 263 2 0 6 3 0 1
Copa del Rey 0 0 0 0 0 0 0 0
Liga Mistrů 10 868 3 0 2 1 0 0
Superpohár UEFA 1 90 0 0 0 0 0 0
Supercopa España 2 180 0 0 1 0 0 0
Klubové MS 2 180 0 0 0 0 0 0
Celkem 43 3 581 5 0 9 4 0 1

Marcelova kariéra se v jejím počátku hodně točila kolem jeho dědečka, Pedra Vieiry da Silvy, jenž umřel na rakovinu tři dny před semifinálovým duelem Mistrovství světa 2014. "Přišel jistý den a už jej nemám. Když jsem se to dozvěděl, tak to bylo hrozné, ale musel jsem zůstat na srazu, protože jsem měl v hlavě, že musím reprezentovat svou zemi," řekl Marcelo. Jeho babička vzpomíná, že Marcelo nechtěl vidět umírajícího dědečka v nemocnici.

"Když zemřel, tak to bylo divné. Bylo to těsně před semifinále. Nemohl jsem se zlomit, protože jsem byl s mužstvem. Trenér Solari mi řekl, že mám zítra volno, protože mám pohřeb. Odpověděl jsem mu, že pokud pojedu, že se nevrátím. Že jestli odjedu a uvidíme plačící prarodiče, rodiče, ženu, maminku, syna...celou rodinu oplakávající dědu, kterého jsem si vážil nejvíce v životě. Řekl jsem mu, že zůstanu a jestli na mě budou útočit, tak že mi právě on pomůže. Znal jsem mého dědu lépe než kdokoliv jiný a nejel jsem, protože jsem věděl, že by nechtěl, abych jel."

Od osmi do deseti let hrál Marcelinho na pláži Botafoga a snil, že se stane novým Roberto Carlosem. Měl jsem osm nebo devět let a hrál jsem celkem dobře. Chtěl jsem hrát v Botafogu, ale ani mě nepozvali. Každou neděli v osm hodin ráno, slunce či déšť, musel jsem tam být. Narodil jsem se v Botafogu, prakticky na té pláži a hrál jsem tam do deseti let," vzpomíná brazilský reprezentant. Jeho otec dodal, že se Marcelo narodil s míčem, spal s míčem a jedl s míčem. Hrál také doma a rozbíjel u toho nejrůznější předměty, což vedlo k šílenství jeho maminku, která mu dané míče za trest propichovala. Nové mu pak vždy přinesl jeho dědeček.

"On byl mým andělem strážným. Všechno jsem říkal mu, ne otci nebo mámě. On mne pochopil, měl radost z mých úspěchů a zapisoval mi všechny moje branky. Byl to opravdu dobrý člověk. Jak se říká, v kapse neměl ani vindru, ale byl opravdu šťastným člověkem. Mé dětství bylo neuvěřitelné. Neměl jsem všechno, co bych si přál, ale má rodina mi dala všechno, co jsem potřeboval. Můj děda hrál fotbal na normálním hřišti a všichni, se kterými jsem o jeho životě mluvil, tvrdí, že byl nejlepší."

"Byl úředníkem v bance a z této práce odešel, protože mě chtěl vozit na tréninky. Řekl svému nadřízenému, že dává výpověď kvůli vnukovi, protože tam nemůže jezdit sám. Měl automobil, ale neměl peníze. Co dělal? Prodal auto a všechny ty peníze utratil za lístky na autobus na dva roky. Jak můžeš prodat auto kvůli desetiletému klukovi? Odkud víš, že se tvůj vnuk stane fotbalistou? Pro mě to bylo něco nejdůležitějšího v životě."

"Začal jsem hrát v hale už ve 4 letech. Na pláži jsem začal hrát v 8 nebo 10 letech a líbilo se mi to, protože jsem byl brankářem a když jsem sebou házel na zem, tak mě nic nebolelo. Pak jsem se zapsal do školky trenéra Guerreira," řekl Marcelo. Daný trenér vzpomíná, že daný projekt zahájil s jedním ze strýců Marcela, protože v Botafogu většina mladíků podléhala závislosti na drogách a proto se muselo dělat něco, co je od toho odtáhne.

Po nějaké době Marcelo odešel do futsalového mužstva Helénica. Mělo o něj zájem Fluminense, které jej ale po testech odeslalo domů. Opět tak vyčníval v Helénicu a sáhlo po něm Vasco de Gama, které ale po pouhém roce rezignovalo z jeho služeb. Tak se zase vrátil do Helénica, kde opět na slabší úrovni vyčníval a opět se tak o něj začalo ucházet Fluminense po utkání právě s Helénicem, kde Marcelo na všechyn udělal takový dojem, že trenér poprosil jeho maminku o přestup ještě v průběhu zápasu.

Ve futsalovém mužstvu Fluminense poznal Caia Alvese a tento záložník také zavzpomínal na toto setkání. "On byl hvězdnou posilou. První den si sedl vedle mě. Když jsem se vrátil ze záchodu, tak jsem se začal chystat na trénink. Mé boty měly ale mnoho děr a byla doba, že veteráni měli trochu lepší podmínky a ti mladší dostávali horší výstroj. Podíval jsem se na Marcela a ten tam zářil v nových sálovkách. Tak jsme začali budovat náš vztah."

Rodina Alvésů ale skrývala více, konkrétně sestru Caia, Clarice, která je dnes ženou Marcela. Oba dva se poznali na zápasech Fluminense a v domě Alvésů, kde se seznámili tak dobře, že se nakonec vzali.

"Hrál jsem ve Fluminense s Caiem, on byl kapitánem a skvělým klukem, chápete. Protože jsem si chtěl získat srdce jeho sestry, tak jsem mu vždy říkal, že mu pomůžu vždy, když mi zavolá. Před jedním důležitým zápasem řekl, že si musím přebarvit vlasy na blond. Měl jsem tehdy krátké vlasy, no skoro žádné," vzpomíná Marcelo. Vlasy mu nakonec přebarvila Clarice, která prozradila, že byl Marcelo hodně milý a souhlasil úplně se vším. "Raz, dva, tři a vlasy byly bílé. Problém byl v tom, že mne zaskočil můj otec, který se neočekávaně ukázal na zápase. Uviděl jsem ho a on mi jediným gestem ukázal, že je po mě. Křičel, že mám odejít ze hřiště a zbavit se těch vlasů. Byl naštvaný, ale udělal jsem to pro Clarice."

"Když tehdy hráč vyčníval v hale, tak jej Fluminense bralo do fotbalového mužstva. Marcelo o tuto změnu nestál, protože byl zvyklý na své mužstvo a přátelé. "Rozdělil jsem se s Caiem, protože jsem už nehráli v jednom mužstvu a musel jsem se tam také učit. Bylo to těžké, trenér mě nestavěl. Jednoho dne jsem řekl dědovi, že už nebudu hrát normální fotbal. Vidím to jako dnes, jak měl děda strach v očích, že se neučím, že nechci hrát... Řekl jsem mu, že nechci sedět ve škole a na trénincích, že chci být s rodinou a přáteli, že chci normální život, že si chci užívat volných chvil. Děda téměř plakal, ale říkal, abych se uklidnil, že moje šance příjde. Odpověděl jsem, že tedy dobře, že pokud v dalším zápase nenastoupím v základní sestavě, tak odejdu. Děda souhlasil. Trenér mě postavil, vyšla z toho vítězná série a všechno se otočilo v to dobré. Jen díky tomuto rozhodnutí jsem se na fotbal nevykašlal," prozradil Marcelo. Tuto verzi potvrdil i Caio.

Marcelo také vzpomínal, jak dojížděl na tréninky do 50 kilometrů vzdáleného tréninkového centra. Jeho děda jednoho dne vyhrál peníze a podařilo se mu opět koupit oranžovou rachotinu. S ní jej vozil na všechny tréninky a motivoval jej k další usilovné práci. Marcelo dodal, že mu Luca Modrič dnes vždy připomíná jeho dědečka, protože v dané hře Pedro vsadil na chorvatskou vlajku a právě díky tomu vyhrál všechny ty peníze.

Přátelé od Marcela zase vzpomínali na situaci z dětství, kdy jednoho dne byl zápas ve futsale, před kterým onemocněm jejich brankář. Marcelo chtěl nastoupit v brance a mužstvo vyhrálo 4:2 po třech jeho brankách. Téhož dne v sousední hale trénovala brazilská reprezentace. Když Marcelo skončil zápas, tak přeskočil plot, vloupal se do budovy, dokonce do šatny a nakonec byl vyhozen. Toho dne, ve svých deseti letech, vyhrožoval všem okolo, že se ještě jednoho dne na takový sraz vrátí.

Babička odpověděla, že trpěla s Marcelem a jeho míčem, který neustále něco v domě rozbíjel a proto mu ho často zabavovala nebo dokonce propichovala. S pomocí vždy přispěchal děda. Marcelo poté přátelům s jeho typickým úsměvem dodal, že totéž bude dělat Clarice se synem Enzem, protože si on také neustále hraje doma. Clarice odpověděla, že Marcelo a Enzo neustále něco odírají a dodala, že vychovává tři děti, protože když jsou Liam a Enzo zrovna v klidu, tak se vždy může "spolehnout" na Marcela.

Na zeleném pažitu chtěl Marcelo nastupovat v útoku, ale byl to jeho děda, který jej přemluvil, aby to zkusil v obraně. Marcelo vzpomíná, že počátky byly těžké i kvůli kopačkám, na které si nemohl zvyknout, protože jedna z jeho předností byla dokonalá hra podrážkou. V prvním mužstvu Fluminense odehrál polovinu sezóny, přesně 31 zápasů. Následně dorazily nabídky z CSKA Moskvy a Sevilly. Se španělským celkem bylo prakticky všechno dohodnuto. "Tehdy se objevil Real Madrid. Jen jsem se zeptal, jestli je to pravda? Ano? Tak odcházím do Realu! Odletěl jsem tam, abych se seznámil s klubem, aby oni poznali mě a náhle jsem měl prezentaci na Bernabéu. 55 lidí, dnes je to úplné nic, ale pro mě to byl celý svět. Dali mi dres a potvrdili, že podepíšeme smlouvu. Měl jsem hrát v Castille, měl jsem neuvěřitelnou radost. Capello ale chtěl, abych byl v prvním mužstvu. Já se cítím být odchovancem, jsem tady už 10 let. Moc rád bych ale tehdy nastupoval za Castillu."

V aklimatizaci mu pomáhal Roberto Carlos. "Byl dítětem se stejnými sny, které jsem měl já také, ale potřeboval pomoct," vzpomíná legendární obránce Realu Madrid. Marcelo má na jeho adresu jen samá krásná slova. "Bylo to i zábavné a opravdu neuvěřitelné. Přicházíš a máš v mužstvu svůj největší idol. Navíc, přicházíš na jeho pozici. On to příjme dokonale, když víš, že máš být jeho nástupcem. To je ve fotbale těžká chvíle. On se přitom ke mě a mé rodině choval opravdu nádherně. Víte, sledoval jsem jej v televizi a náhle jsem ho měl vedle sebe. Ihned dal mně a Clarice své telefonní číslo, abychom mu zavolali, když budeme mít jakýkoliv problém. Samozřejmě jsme nikdy nevolali (směje se), ale volal on. Hned v prosinci nás pozval na Vánoce, protože jsme se nemohli vrátit domů, měli jsme totiž jen pět dnů volna. Přijal nás všechny u sebe doma jako opravdovou rodinu. Bylo to neuvěřitelné!"

Dnes je Marcelo druhým kapitánem Realu Madrid po Sergio Ramosovi, který je pro něj jako bratr. Jak Sergio Ramos bere Marcela? "První obrázek byl takový, že přijel chlapec z Brazílie, byl prakticky neznámý. Hodně vyrostl a zlepšil se, ale stále si ho pamatuji prakticky bez vlasů s dětskou tváří. Jeho prioritou byl ale vždy úsměv." Marcelo vyzdvihuje na španělském reprezentantovi jednu věc: "Tehdy byl také klukem a choval se ke mně stejně, jako je tomu dnes. To je pro mě nejdůležitější."

Kvíz: Přátelé z Brazílie proti Sergio Ramosovi
1. Barva automobilu dědy? Oranžová (správné odpovědi obou stran)
2. Oblíbený hudební styl? Hip-Hop (správné odpovědi obou stran)
3. Idol z dětství? Roberto Carlos (správné odpovědi obou stran)
4. Kolik jmen psů dokážete vyjmenovat? Uli, Bella, Nala, Lola, Kiara a Thai (přátelé vyjmenovali 5 ze 6, Sergio Ramos pouze Lolu s dodatkem, že se po domě Marcela pohybuje celá banda psů)
5. Kdo měl podepsaného Marcela před přestupem do Realu Madrid? Sevilla (chybné odpovědi obou stran)
6. Kdy dorazil do Madridu? Listopad roku 2006 (obě strany vsázely na prosinec roku 2006)
7. Kolik branek vstřelil Marcelo v Realu Madrid? 27 (přátelé tipovali 16, Sergio Ramos 24 s vtipem, že ještě chvilku a možná jej i dohoní)

"Typický Brazilec, lehce obejde protihráče, jako obránce hodně dribluje, ale oni to mají v krvi," ocenil spoluhráče Sergio Ramos. "Na počátku u Capella to bylo těžké, protože jsem nechápal nic, co se týkalo taktiky. U Capella ale bylo potřeba dobře bránit. Hodně jsem čerpal u Roberta Carlose. Rok či dva v Evropě a musíš se to nakonec naučit," odpovídá Marcelo. Sergio Ramos dodal, že toto učení nepřišlo vniveč, protože Marcelo nakonec pochopil, že je prioritou obrana a až teprvé poté přechod do útoku. Roberto Carlos dodal, že to sice trvalo dlouho, ale nakonec se Marcelo bránit naučil.

"Vítězství dvou titulů v Lize Mistrů bylo něco neuvěřitelného. Liga Mistrů je nejnáročnější a nejvyrovnanější soutěž. Pamatuji si, že jsem před utkáním o La Décimu odehrál čtyři zápasy v řadě v La Lize a ve finále jsem usedl jen na lavičku. Bylo to těžké, byl to šok. Respektoval jsem rozhodnutí trenéra, ale byl jsem naštvaný. Ale na lavičce jsem věřil, že ještě mohu být důležitý. Nastoupil jsem, pomohl mužstvi, získali jsme pohár a cítil jsem se být hodně důležitý. Byla to obrovská radost i zadostiučinění, protože hraješ ve finále, které sleduje celý svět a kdy je na stadionu i tvá rodina. takový zápas nemůžeš prohrát."

"Rozdíl mezi La Undécimou a La Décimou je takový, že jsem nastoupil v základní sestavě. To jsem chtěl v Lisabonu, základní sestavu. Nastoupil jsem od první minuty a nechal jsem na hřišti svou duši, celou duši. Nakonec jsme získali oba dva poháry."

Všichni přítomní přátelé říkali Marcelovi brincadeiro - srandista, který má ze všeho legraci. Sergio Ramos dodal, že je Marcelo prostě šťastnou hvězdou. Roberto Carlos vyzdvihnul jeho práci v roli druhého kapitána, když zastupuje Sergia Ramose. "Ramos na sebe bere odpovědnost, ale Marcelo mu pomáhá ve vedení, komentuje různé záležitosti a dohlíží a udržuje atmosféru." Kapitán dodal, že je to právě Marcelo, kdo se v posledních letech stará o hudbu v šatně. "Jsem člověkem, který se chce zavděčit všem. Do seznamu tak dávám hudbu Carvajala, Nacha, Sergia, Crise a také Keylora. Dávám tak trochu z každého stylu. Mám zapráskaný celý telefon," odpovídá s úsměvem. Clarice také dodala, že její muž žije hudbou, která je v jejich domě vždy přítomná a právě tehdy, když uslyší telefon s hlasitou hudbou ví, že se Marcelo vrátil z tréninku.

"Nejlepší v Realu Madrid? Když jsem zaslechl, že mne lidé, prezident a spoluhráči vybrali za druhého kapitána. Hodně jsem bojoval, hodně jsem toho vytrpěl, hodně jsem toho obětoval, také rodinu, ale to, že mohu být jedním z kapitánů Realu Madrid a na ulici slýchávat pokřiky capi je nádherné."

"Nejhorší? Možná to ani nebylo nejhorší, ale určitě velice těžké. Když jsem měl 18 let, tak mne jeden člen vedení pozval na Bernabéu. Jel jsem sám, protože jsem neměl agenta. Řekli mi, že mne chtějí odeslat na hostování, abych se rozvinul. Odpověděl jsem, že chci zůstat, že nemusím hrát, ale budu bojovat. Slibovali mi, že se za rok vrátím, ale já jsem si stál za svým. Bylo to těžké, protože mě mužstvo nepotřebovalo a musel jsem získat zkušenosti, ale nakonec se mi to podařilo."

"Historie Marcela je už napsaná. Pokud by dnes Marcelo skončil s fotbalem, tak by byl v historii brazilského i světového fotbalu. Objeví se ještě mnoho levých obránců, ale vystoupání na úroveň Marcela bude velice náročné. Marcelo je výjimečný," zakončil Roberto Carlos.

Liga Mistrů
3
La Liga
4
Copa del Rey
2
Španělský Superpohár
3
Evropský Superpohár
3
Konfederační Pohár
1
Letní olympijské hry (Londýn - stříbro)
1
Letní olympijské hry (Peking - bronz)
1
Klubové mistrovství světa
3
Nejlepší sestava uplynulé sezóny
4
   


• Fluminense, mládežnické kategorie (2001 - 2005)
• Fuminense (2005 - 2006)
• Real Madrid (2007 - současnost)

• Debut za Real Madrid: 7. ledna 2007, Deportivo 2:0 Real Madrid 

• Osobní stav: ženatý - Clarice Alves
• Děti: synové Enzo a Liam

 
Zranění Od Do Dnů
Svalové zranění (stehno) 18.2.2018 2.3.2018 12
Svalové zranění (stehno) 20.9.2017 5.10.2017 15
Svalové zranění (stehno) 21.1.2017 4.2.2017 14
Svalové zranění (lýtko) 21.9.2016 14.10.2016 23