Museu CR7


Není jednoduché být fotbalistou úrovně Cristiana Ronalda. Jsi idolem, kterého obdivují miliony lidí po celém světě. Paparazzi ti neustále nahlížení do soukromí. Vyděláváš více peněz, než kolik dokážeš kdykoliv utratit. Musíš střílet branky v každém zápase, aby sis udržel své postavení. Tvá sbírka trofejí se každou sezónu rozrůstá. A to je možná to nejhorší - co s nimi dělat? Na jednu poličku se už nevejdou a jedna polička vedle druhé už nebude vypadat pohledně. Na druhou stranu by byla veliká škoda tyto trofeje naskládat do krabice.

Naštěstí se vždy můžeme spolehnout na svou rodinu. Bratr Cristiana, Hugo dos Santos Aveiro, na jedné rodinné oslavě navrhnul, že by bylo dobré všechny trofeje posbírat a dát je někam, kde by si je mohli prohlédnout fanoušci. A protože si Cristiano Ronaldo před čtyřmi lety koupil ve svém rodném Funchalu pětipatrovou budovu, tak se tento plán mohl zrealizovat velice rychle. Tak vzniklo Museu CR7.

Funchal, největší a v zásadě i jediné větší město na ostrově, sčítá 112 000 obyvatel. Leží nad samotným Atlantickým oceánem. Celý ostrov lemují domy, které jsou naprosto typické pro celou Mareiru - s bílou fasádou a střechami s červenými taškami. Pokud se vám nechce na horu Monte šlapat pěšky, můžete využít lanovku, postavenou před čtrnácti lety. Je zajímavé, že až odtud je krásně vidět, jak rozdílné ekonomické situace v rodinách na tomto ostrově panují. Luxusní vily s bazény se střídají s polorozpadlými domy bez střechy a bez oken.

Pokud se vydáme na cestu k Museu CR7, startujeme na Avenida Arriaga - hlavní ulici Fuchalu, na které se nacházejí ty nejdůležitější instituce na Madeiře či nejluxusnější restaurace a podniky. Míjíme Banco de Portugal s pomníkem kapitána João Gonçalvese Zarca, který tento ostrov objevil v roce 1419. Ne nadarmo se Madeira nazývá "Krajinou věčného slunce (celý rok se zdejší templota pohybuje okolo 24°C). V povětří je už cítit ducha Cristiana Ronalda, na kterého jsou obyvatelé tohoto ostrova patříčně pyšní.

Po několika minutách chůze se blížíme k cíli naší cesty, o čemž nás informují reklamní tabule. Museu CR7, které bylo otevřeno přesně 15. prosince roku 2013, se nachází na ulici Rua Princesa Dona Amélia, nedaleko přístavu, a nutno přiznat, že zvenčí vypadá hodně skromně. Vcházíme dovnitř a míříme k pokladně se vstupenkami. Z informací na letácích se můžeme dovědět, že Museu CR7 každý měsíc navštíví více než 5 000 lidí (děti do 9 let a studenti mají vstup zdarma, dospělí si pak zaplatí 5€).

Po zaplacení se otevřou dveře a oslní nás mnoho a mnoho trofejí. Samozřejmě, muzeum Cristiana Ronalda nemá moc společného s typickým muzeem - jak jsem už zmínil, jedná se zejména o výstavu všech trofejí portugalského reprezentanta. A je potřeba přiznat, že jich rozhodně není málo - napočítal jsem okolo 200 nejrůznějších trofejí, medailí, pohárů, ocenění, darů, podepsaných dresů a dokonce i narozeninových dárků od spoluhráčů či zaměstnanců klubu. Slovem - všechno, co Cristiano Ronaldo kdykoliv vyhrál nebo dostal, od zlatého poháru za krále střelců v prvním mužstvu CF Andorinha, kdy měl 8 let, přes ocenění v CD Nacional, Sportingu CP, Manchesteru United až po poslední trofej z Ligy Mistrů. To vše bje protkáno mnoha a mnoha soukromými fotografiemi, mj. s Irinou Shayk či matkou Cristiana, Mariou Dolores do Santos Aveiro.

V prvním, menším ateliéru, rozděleným na dvě uličky třimetrovými fotografiemi samotného fotbalisty, nalezneme ještě dopisy, obrázky a jiné dárky od fanoušků z celého světa. Po rychlém shlédnutí první profesionální registrace Cristiana a několik fotografií dokumentujících jeho dětství, přecházíme k ocenění Zlatého míče, které portugalský reprezentant nedávno získal či k vozkové figuríně v životní velikosti, která se ráda vyfotí s každým návštěvníkem. Velikou část výstavy zahrnují samozřejmě poháry (nebo jejich repliky), tím nejcennějším je samozřejmě ten z Ligy Mistrů. V rohu místnosti jsou pak podepsané míče ze zápasů, ve kterých Cristiano nastřílel tři nebo více branek. Zblízka si také můžeme prohlédnout kopačky, ve kterých tyto góly vstřelil. Další prostory jsou už zcela vyhrazené trofejím, které Cristiano vybojoval - od těch z dětství, přes nejrůznější medaile, vyznamenání či ocenění udělované různými médii (mj. Trofeo Pichichi udělované deníkem Marca). Středem místnosti se pak táhne skleněná vitrína s těmi nejcennějšími individuálními trofejemi - čili se Zlatým míčem a oceněním FIFA World Player z roku 2008 či třemi Zlatými kopačkami z let 2008, 2011 a 2014.

V Museu CR7 byly využité také nejmodernější technologie. Na jedné stěně je umístěná kamera a veliké plátno, na které se promítá vstup do muzea a návštěvníci obdivující virtuálního Cristiana Ronalda. Stačí se pak postavit na vyznačený puntín, pohlédnout vzhůru a avatar portugalského reprezentanta učiní totéž a společně se s Vámi vyfotí. Fotografie jsou pak umísťovány na profil muzea na Facebooku (facebook.com/MuseuCr7). Na jiném místě se pak můžete vyfotit se Zlatým míčem s tím, že do ruky vezmete speciální kartu, díky které se do prostoru promítne zmiňovaná trofej.

Jakmile vycházíme, tak ještě nerazíme na obchůdek, ve kterém můžeme nakoupit klíčenky, hrnky, čepice, deštníky či také pohlednice, hodinky a jiné suvenýry s logem CR7. Museu CR7 opuštíme stejnými dveřmi s portrétem Cristiana Ronalda, kterými jsme vstupovali a hvězda Realu Madrid nám mává na rozloučenou.

Cristiano Ronaldo je dnes, kromě Pelého, jediným fotbalistou, který vlastní muzeum zasvěcené pouze své osobě. A i když rozhodně nepatří mezi největší (jeho rozloha činí okolo 400 metrů čtverečních) a lze jej projít za několik minut, tak se nedá popřít, že je doslova přeplněný nejrůznějšími trofejemi, což budí obrovský obdiv.

Během návratu do centra pak potkáváme pány v tradičním oblečení, kteří na hlavě nesli víno v kozí kůži (ve Fuchalu právě začínal festival vína) a ... Daniela Alvese :)