Podrobná historie



Období 1900-1910

V první dekádě 20. století se ve Španělsku rodí počátky fotbalu a fotbalových klubů. Julián Palacios zakládá v roce 1900 zárodek, který se stane budoucím Realem Madrid. V roce 1902 zakládá skupinka nadšenců oficiálně klub s názvem Madrid Foot Ball Club a ustanovuje svoje první sportovní vedení v čele s Juanem Padrósem.

Dne 6. března 1902 je tedy klub oficiálně založen a ve vedení tehdy zasedá: Juan Padrós Rubio, prezident; Enrique Varela, viceprezident; Manuel Mendía, tajemník; José de Gorostizaga, pokladník; Antonio S. Neyra, Mario Giralt, Carlos Mertens, Álvaro Spottorno a Arturo Meléndez jako členové s hlasovacím právem. Juan Padrós tak „zlegalizoval“ tým, kterému dva roky předtím předsedal Julián Palacios. Hráči tehdy podle slavného londýnského klubu Corinthians oblékali bílé kalhoty a dresy, modrou čepičku a stulpny a šerpu s barvami znaku Madridu po stranách.

O tři dny později už Madrid odehrál první zápas mezi dvěma týmy klubu, což mělo posloužit k sestavení prvního týmu a podnítit zvědavost diváků na třídě Plaza de Toros, kde se utkání hrálo. „Modrý“ tým nad „červeným“ vyhrál 1:0.

Klub měl své prostory v zázemí prodejny Al Capricho, vlastněné bratry Padrósovými a v hospodě La Taurina, odkud hráči chodili na hřiště. Dne 22. března publikuje el Heraldo del Sport pokyny pro správný vývoj fotbalu z iniciativy pana Arthura Johnsona, který se stává prvním trenérem týmu.

Pohár krále Alfonse XIII. - Dne 13. května 1902 začíná soutěž prvním velkým národním derby mezi Barcelonou a Madridem. Katalánci, doplnění cizinci, vyhrávají poměrem 3-1. Útěchou pro Madrid je výhra 3-2 nad týmem Español de Barcelona, díky které tým vyhrává první trofej do klubových vitrín, Copa de la Gran Peña.

Legalizace - Dne 15. dubna 1902 klub podává žádost úřadům s ustanoveními nového klubu. Pár dnů předtím vedení navštívilo starostu Madridu, u něhož se pořádala soutěž, jako pocta ke korunování krále Alfonse XIII., která se nakonec stává prvním ročníkem Copa del Rey. O rok později, 8. dubna 1903, Madrid prohrává poměrem 3-2 finále druhého ročníku poháru proti Athleticu Bilbao. Na konci zápasu žádá kapitán Madridu J. Giralt u kapitána Athletica pana Astorquizy odvetný zápas na následující den.

Střídání na postu prezidenta -Madrid se spojuje s týmy el Moderno, el Amicale (kde převažují francouzští hráči) a el Moncloa. Carlos Padrós opouští vedení Madridské federace fotbalových klubů a přebírá zodpovědnost za madridský tým, nahrazujíc tak svého bratra Juana.

Mistrovství Španělska - Dva roky trvalo Madridu získat trofej. Dne 18. dubna 1905 tým vyhrává svoje první Mistrovství Španělska, když poráží Athletic 1-0 gólem Pratse po přihrávce Pedro Paragese.

Téhož roku 23. října organizuje Carlos Padrós první mezinárodní zápas při příležitosti navštívení Španělska francouzským prezidentem M. Loubetem. Madrid s týmem Gallia Sport de París na Hipodrómu remizuje 1-1.

Dne 10. dubna 1906 Madrid poráží Athletic 4-1 a vyhrává podruhé pohár. Den předtím tým vyřazuje v semifinálovém utkání nejstarší z národních týmů Recreativo Onubense (založený Angličany z dolů v Tharsis) 3-0.

V roce 1907 se Madridu podařilo vyhrát španělský pohár, když 30. března poráží Vizcaya gólem Pratse. Bude to první pohár ve vlastnictví klubu po třech výhrách v řadě.

Dekáda se uzavírá čtvrtým titulem v řadě, získaným po výhře 2-1 nad Sportingem Vigo dne 13. dubna 1908. Ten samý rok je Adolfo Meléndez jmenován prezidentem nového sportovního vedení klubu. Carlos Padrós je navždy zvolen čestným prezidentem.

Období 1911-1920

Druhá dekáda Madridu začíná náhlou krizí, která pohlcuje fanoušky i hráče. Jen energie pár mála z nich - Padróse, Paragese, Apariciho, Chuilly, Saury, Pratse a pár dalších - dokáže zabránit zběhům. Prosby prezidenta Adolfa Meléndeze, aby byl ve své funkci nahrazen, nejsou vyslyšeny. V polovině desetiletí klub znovu na sportovním poli dosahuje úspěchů.

V této době, prvních letech dekády, dochází ve sportu ke kvalitativnímu skoku. Lidé ve vedení zjišťují, že překonání ekonomické nejistoty vede přes navýšení sociální masy a diváků, kteří přicházejí na fotbal.

Z tohoto důvodu se Madrid přesouvá na nové hřiště O’Donnell. Hřiště bylo z pisku a dosahovalo rozměrů 115 metrů na délku a 85 metrů na šířku. Většina lidí z klubu - mezi nimi Santiabo Bernabéu, jeho bratr Marcelo, Pedro Parages, Chulilla a další - přiložili ruce k dílu urovnáváním hřiště, zatloukáním kůlů nebo vyspravováním sedadel. Rostoucí vliv diváků si vynutil oddělit hráče od diváků fyzickou bariérou. Díky sbírce členů klubu a půjčce, kterou si vzali Parages, Revuelto a Juan Padrós a materiálu dodaném překupníkem dřeva Adriánem Pierou, byl postaven první plot natřený na bílo, aby se zabránilo vniknutí fanoušků na hřiště. Tato událost označila přechod od průkopnické hry k masovému představení a vyžádala si ze strany Madridu značné výdaje.

Sportovní rozvoj a titul „Real“ - Po pár letech mizerných sportovních výsledků se Madrid dostává do finále poháru, které prohráva 4-0 proti Athleticu Bilbao. Ještě předtím klub z hlavního města vyhrává Regionální mistrovství, titul, kterého do roku 1913 nedosáhl. Novým uspořádáním vedení klubu se Adolfo Meléndez stává čestným prezidentem klubu. Madrid skládá dohromady kádr z výjimečných hráčů - Teus, Erice, Eulogio, Aranguren, Ricardo Álvarez, Antonio de Miguel, El Científico, Sansineca, bratři Petitovi, Castell, Bernabéu, Sotero Aranguren a další - a vyhrává soutěž po dvou vypjatých finálových zápasech s Arenas de Guecho. Stalo se tak 15. května 1917 na svátek Svatého Isidra, patrona Madridu.

Den 29. června 1920 je pro náš klub historickým datem. Klub obdržel vzkaz od krále. Krátký text sděloval: „Jeho Veličenstvo král uděluje s nejvyšším potěšením tomuto fotbalovému klubu titul Královský, kterého jste Vy úctyhodným prezidentem, jenž můžete napříště klást před váš název. Oznamuji vám, co královský řád obnáší a jaké jsou z toho vyplývající důsledky. Ať Vás Bůh po mnoho let opatruje.“

Od té chvíle klade klub tento název před své jméno. Vzniká Real Madrid. V podobném stylu a se slovy vděčnosti zaslal Pedro Parages zprávu jeho Veličenstvu králi zároveň se sdělením, že žádá o audienci u Alfonse XIII., aby mu udělil titul čestného prezidenta společnosti.

Desetiletí končí prvními výjezdy do zahraničí. Nejdříve tým cestuje do Portugalska. Hráči se učí slavný „sacatrás“, válečný pokřik Benfiky a Porta. Poté cestují do Itálie, kde odehrají pět zápasů proti Turínu, Livornu, Boloňi a Janovu. Vytvářejí si tak první mezinárodní kontakty.

Období 1921-1930

V této třetí dekádě se Real Madrid stává slavný i za hranicemi díky turné, které realizuje po různých zemích Evropy. Tým navíc jede na úspěšné turné až do Ameriky. Během jediného roku klub dvakrát mění stadion. Poslední rok přichází do Madridu legendární Ricardo Zamora.

Jestliže se zvyšoval počet hráčů fotbalu, počet fanoušků nijak nezaostával. Proto cítí vedení klubu potřebu najít nový prostor, který by uspokojil poptávku jeho příznivců. Tak sportovní vedení spolu s kapitánem týmu, Santiago Bernabéuem, zahajuje vyjednávání s Radou pro řízení sportovních kapacit Ciudad Lineal o možnosti užívat hřiště velodromu, které disponuje kapacitou pro 8 000 diváků. Dne 29. dubna 1923 se slavnostně zahajuje na novém hřišti zápasem, ve kterém Madrid poráží Irún 2-0 (oba góly dává José María Úbeda). Ve stejné době Atlético staví Metropolitano, čímž se Madrid stává fotbalovým hlavním městem národa.

Ani ne o rok později, dne 17. května 1924 je inaugurován nový stadion Chamartín s kapacitou 15 000 diváků, jenž navrhnul José María Castell, který se tak do historie klubu zapsal nejen jako bývalý hráč, ale i architekt stadionu klubu. Infant don Gonzalo provádí slavnostní výkop v zápase, ve kterém se Madrid střetává se šampionem anglického poháru Newcastlem. Před rozvášněným publikem nakonec Madrid vítězí 3-2.

V srpnu 1925 se klub vydává do Anglie, Dánska a Francie, kde se mnohým věcem navzdory porážkám přiučí. Po svém návratu si některé z nich vyzkouší proti Barceloně. Tým mění dresy (kopíruje anglický model černých kalhot a dresu ze surového hedvábí).  Na poli sportovním Quesada zkouší ofsajd a úmyslné fauly. Zápas s Barcelonou se však nehodí na experimenty a Katalánci tak ve čtvrtfinále poháru Real vyřazují.

Jméno Realu Madrid překračuje hranice. V létě 1927 zahajuje úspěšné turné po Americe v čele se Santiagem Bernabéuem. Jejich bilance je následující: 16 odehraných zápasů, 9 vyhraných, 4 prohrané a 3 ukončené remízou; 44 vstřelených gólů a 22 obdržených. A co je nejdůležitější, na novém kontinentu se začíná mluvit o Realu Madrid s obdivem.

Na konci roku 1928 se proti Sportingu Unión představují nové posily klubu: Cabo Morera López a Gaspar Rubio. Ten se stává novým místním idolem.

Obrovský úspěch Real Madrid zaznamenává 10. února 1929, když vyhrává první ročník nově zřízeného Mistrovství ligy. Ustanovuje se, že Primeru División bude hrát deset klubů: šest mistrů Španělska - mezi nimi také Real Madrid - tři vicemistři a vítěz klasifikačního turnaje mezi desítkou týmů.  Debut odehrál madridský tým proti klubu Europa de Barcelona poměrem 5-0. Real Madrid se stává prvním vítězem ligy…

V září posledního roku této dekády přichází do klubu Ricardo Zamora za astronomickou cifru 150 000 peset. Zamoru předcházela jeho skvělá pověst, která v klubu ještě narůstala, a hráč se stal legendou.

Období 1931-1940

Na začátku 30. let získal klub dva ligové tituly v řadě v nedávno odstartované ligové soutěži (1931-32 a 1932-33). Navíc se stal také vítězem poháru v letech 1934 a 1936. Ale zrovna když se klubu dařilo nejlépe, vypukla španělská občanská válka…

Klub do třetího desetiletí 20. století nemohl vstoupit lépe. Madrid si připsal cenné úspěchy v ligové soutěži. Mistrovství ligy se ocitlo v ohrožení kvůli avizované stávce rozhodčích, ale nejednotnost v jejich řadách ji nakonec odvrátila. Během celé sezony si Real Madrid neustále šlapal na krk s Athleticem Bibao. Tento souboj byl vyřešen až v posledním kole, kdy Baskové podlehli Santanderu a madridisté remizovali 2-2 s Barcelonou na jejich tehdejším hřišti Les Corts. Když hráči přicestovali zpátky do hlavního města Španělska, byli přijati na madridské radnici místním starostou, který je oficiálně přivítal, dávaje tak najevo jménem madridského lidu vděčnost za získání tak úctyhodného titulu. Real Madrid dokonce neprohrál jediný zápas. Důležitý podíl na úspěchu měla také stabilita obranné linie tvořená triem Zamora, Ciriaco a Quincoces. Tým dostal jen 15 gólů.

Druhý titul v řadě - V následujících třech sezonách byl tým velmi blízko k tomu, aby triumf zopakoval, ale ve všech zůstal nakonec jen s titulem vicemistra, jediný bod za vítězi Athleticem (1933-34 a 1935-36) a Betisem (1934-35). Dne 6. května 1934 však Real Madrid vyhrává pohár po 17 letech sucha v této soutěži. Ve finále poráží Valencii 2-1 po gólech Hilaria a Lazcana.

Tak se dostáváme k 21. červnu 1936, kdy se ve finále poháru potkávají Real Madrid a Barcelona. Tento zápas vzbuzoval obrovská očekávání. Valencia byla dějištěm tohoto střetnutí, kdy hráči nechali na hřišti duši, aby získali titul. Madridští začali zápas úspěšněji, když zaznamenali dva góly díky Eugeniovi a Lecueovi. Později Escolá snižuje skóre kontaktním gólem. A právě během výrazné dominance modročerveného týmu přichází hlavní moment Ricarda Zamory při úžasném zákroku - který je nakonec jeho posledním oficiálním v tomto klubu - a Real Madrid získává titul. Madrid vyhrává 2-1, ale hraje v deseti hráčích. Escolá vyslal silnou střelu, která míří přesně do sítě. A pak se za oblakem prachu zjevuje Zamora, aby jedovatou střelu uklidil do své náruče. Tento jedinečný zákrok označil konec jednoho hráče a začátek jedné legendy. Muži, kteří dosáhli tohoto historického úspěchu, byli: Zamora; Ciriaco, Quincoces; P. Regueiro, Bonet; Sauto; Eugenio, L. Regueiro, Sañudo, Lecue a Emilín.

Pak už se rozhořela španělská občanská válka a s ní tři roky ostrakizování sportu, který byl ve Španělsku na prvním místě co do počtu hráčů i fanoušků. Dne 19. dubna 1939 už po krvavém konfliktu svolává Pedro Parages shromáždění s cílem obnovy společnosti. Válka zničila hřiště a hráči i členové se rozutekli. Byl to návrat k začátkům, start od nuly…

Období 1941-1950

Real Madrid posiluje své řady množstvím hráčů s cílem zmírnit následky války, která klub zbavila jeho hlavních postav. Přichází tedy hráči jako Barinaga nebo Olivares, kteří se brzy zapíšou do historie klubu. Naopak dne 5. dubna 1941 jedna z velkých legend klubu Jacinto Quincoces považovaný za jednoho z nejlepších obránců své doby odehrál za Real Madrid svůj poslední zápas. Real Madrid se dostává do naprosto druhořadé pozice. V lize je toto období velmi chudé na tituly. A co víc, v některých sezonách, jako například v sezoně 1947-48 končí Madrid čtvrý od konce a dostává se tak na dohled sestupové hrozby. Jinak tomu bylo ve španělském poháru, kde se týmu podařilo získat během tohoto období dva cenné tituly.

Real v této dekádě nezažil mnoho světlých chvil. Jedna se ale přesto našla, ačkoliv je vykládána všelijak. Dne 13. června 1943 hraje Real Madrid odvetné utkání poháru proti Barceloně (první zápas na Les Corts vyhrála Barcelona 3-0) a zápas vyhrává neskutečným poměrem 11-1.

Příchod Santiaga Bernabéua na prezidentský post - Důležitým dnem v historii klubu je 15. září 1943. Prezidentem Realu Madrid je jednomyslně jmenován Santiago Bernabéu. Jeho příchodem se otevírá nejslavnější éra klubu. O pár měsíců později se začíná stávat skutečností první velký projekt Bernabéua: kupují se pozemky na výstavbu nového stadionu, který později ponese také jeho jméno.

V létě však podává demisi trenér Encinas a tým přebírá Jacinto Quincoces, který byl do té doby trenérem národního týmu. Deset let po slavném finále ve Valencii získává Real znovu pohárový titul, když 13. června 1946 poráží favorizovanou Valencii. Madrid ji přemáhá poměrem 3-1. Quincoces si ten samý rok klade velký cíl: Luis Molowny přestoupí do Realu Madrid, jakmile vyřeší svou vojenskou situaci. Nezapomenutelný „Mangas“ se do historie klubu ještě výrazně zapíše. O Vánocích stále toho samého roku se odehraje další památná událost, když Real nastoupí proti týmu San Lorenzo de Almagro na jeho turné po Evropě. Argentince předcházela skvělá pověst a před zápasem byli velmi optimističtí ohledně výsledku. Nakonec si však k úžasu publika shromážděného na el Metropolitano odvezli čtyři góly. Na začátku příští sezony přichází velké posily: Narro, Muñoz, Pahíño, Gabriel Alonso a Macala. Madrid také získává titul v prvním turnaji sezony, trofej Eva Duarte Perón, pohár pořádaný ženou tehdejšího prezidenta Argentiny.

Inaugurace nového Chamartínu - Nový svatostánek Realu Madrid stadion Chamartín byl inaugurován dne 14. prosince 1947. Mezinárodní tisk kvalifikuje stadion jako nejlepší v Evropě. Madrid stadion otevírá inauguračním zápasem proti Os Belenenses. První střelu si zde připisuje Sabino Barinaba a Real nakonec vítězí 3-1. V prvním měsíci roku 1948 se madridského týmu ujímá Angličan Keeping, bývalý hráč Southhamptonu a Fulhamu. Jeho příchod do klubu je revoluční s jeho průkopnickou taktikou. V květnu stejného roku jmenuje Generální vedení členů jednomyslně Santiaga Bernabéua čestným a zasloužilým prezidentem „za jeho činnost a stálou péči o společnost Real Madrid Club de Fútbol.“

Dekáda se uzavírá se zrodem Informačního zpravodaje Realu Madrid dne 1. září 1950 s prostým, ale ambiciózním účelem být hlásnou troubou tohoto četného kolektivu příznivců, kteří se sdružují pod vlajkou Realu Madrid. Na titulní straně je rukopisem Bernabéua napsáno: „Přeji mnoho úspěchů redakci madridistického zpravodaje. Rada starého: chovejte se dobře k přátelům, ale ještě mnohem lépe k nepřátelům. Objímám sněhové pusinky.“

Období 1951-1960

V roce 1952 slaví klub své padesáté výročí. Při té příležitosti se konají různé akce, mezi nimi vyniká Mezinárodní turnaj. Trofej získává tým El Millonarios, nejslavnější tým na americkém kontinentu. Jeden muž z jeho řad uchvátí příznivce Bílého baletu: Alfredo di Stéfano. Dne 28. června toho samého roku absolvuje Madrid turné po Latinské Americe. Po dvou zápasech v Kolumbii, jede do Venezuely, kde odehraje Malé mistrovství světa (Pequeña Copa del Mundo). Navzdory skvělé úrovni soupeřů vyhrává turnaj španělský tým.

Příchod Di Stéfana - Dne 23. září 1953 debutuje v Realu Madrid nový hráč Alfredo Di Stéfano, jeden z největších hráčů v historii fotbalu. Vyjednávání byla tvrdá, protože také Barcelona se snažila hráče získat. O šest měsíců později se Real Madrid stává mistrem ligy po domácím zápase proti Valencii. Ligu vyhrává po 21 letech. Di Stéfano, který do té doby strávil ve Španělsku jediný rok, se stal nejlepším střelcem soutěže z 27 góly.

Rok 1955 začíná další významnou událostí. Jednomyslným rozhodnutím Valného shromáždění a na návrh sportovního vedení klubu, je hřiště Chamartín přejmenováno na Stadion Santiaga Bernabéua.

Madrid triumfuje v Evropě - Real Madrid v Poháru mistrů evropských zemí debutuje 8. září 1955. Úsilí Santiaga Bernabéua rozjet tento projekt nakonec bylo úspěšné a tak startuje soutěž mezi nejvýznamnějšími kluby na světě. O devět měsíců později získává Real první titul v této soutěži. Francouzský Stade Remeš (s Kopou, Fontainem, Piantonim a Vincentem) byl tvrdým soupeřem a ve vypjatém utkání zvítězil nakonec poměrem 4-3 španělský tým. Druhé finále PMEZ se hrálo na Stadionu Santiaga Bernabéua, kde 30. května 1957 Madrid získává svou druhou trofej na úkor svého soupeře z Fiorentiny. Třetí finále se odehrává v Bruselu proti milánskému celku. Toto utkání si vynutilo prodloužení, ze kterého vychází vítězně opět madridský celek a vítězí nakonec 3-2 po gólech Di Stéfana, Riala a Genta. Také čtvrtý pohár končí ve vitríně našeho klubu. Soupeřem ve finále je opět Stade Rennes, který Madrid poráží přesvědčivým skóre 2-0. Di Stéfano a Mateos jsou autory gólů. Vrchol úspěchů pak nadchází 18. května 1960. Důležitost poslední trofeje z pěti po sobě jdoucích není v jejím samotném zisku, ale spíše ve způsobu, jakým byla získána. Poměrem 7-3 poráží Real Madrid tým Eintracht Frankfurt v nejlepším evropském finále, na který svět pamatuje.

Ještě předtím je 11. srpna 1958 po tvrdých vyjednáváních přiveden do klubu Ferenc Puskas. Stává se velkou posilou v sezoně, ve které se loučí Miguel Muñoz jako profesionální hráč.

Mezinárodní mistr - Dne 4. září 1960 je Real Madrid korunován nejlepším hráčem na světě poté, co v prvním finále Interkontinentálního poháru v historii poráží 5-1  tým Peñarol de Montevideo. Po prvnímzápase v Uruguayi, který končí remízou 0-0, si Real Madrid nenechal ujít příležitost nabídnout zisk nové trofeje 120 tisícům diváků, kteří naplnili ochozy Stadionu Santiago Bernabéu. Pod góly se podepsali Puskas (2), Di Stéfano, Herrera a Gento. Jedinou trefu uruguayského týmu si pak připsal Spencer.

Období 1961-1970

Po sérii úspěchů vstoupil Madrid do fáze renovace. Pokud byla jeho nadřazenost ve Španělsku absolutní - vyhrál osm ročníků ligy z deseti - vzestup dalších velkých klubů v Evropě zapříčinil, že na další titul v PMEZ si musel počkat až do roku 1966, který vybojoval „Ye-Ye“ tým.

Real Madrid stále kraloval španělskému fotbalu. Klub v této dekádě získával tituly i navzdory tomu, že ho opouštěly velké osobnosti (Rial, Di Stéfano, Puskas, Santamaría…). Bylo třeba tým znovu posílit a Miguel Muñoz se tohoto úkolu ujal, když tým doplnil především mladými španělskými hráči. Dne 12. března 1961 si tým připsal další trofej. Do té doby žádný španělský tým nevytvořil v lize tolik rekordů. Z 30 zápasů vyhrál 24 a titul mohl slavit už pět kol před koncem ligy. Puskas se stal navíc nejlepším střelcem soutěže s 27 zásahy. S tímto triumfem získal Madrid trofej do svého vlastnictví.

Velké zklamání však přišlo v PMEZ. Finále proti Benfice 2. května 1962 bylo svědkem toho, jak se všechny možné okolnosti spojily proti Realu Madrid. Pro klub to byl jeden z nejhořčích dnů, ne kvůli porážce samotné, ale kvůli smůle, která tým po 90 minut provázela. Tuto hořkost však dokázal zmírnit double v domácí soutěži. Ve finále poháru porazil Madrid 8. července 1962 Sevillu 2-1.

Příští rok je pro klub významný z toho důvodu, že 18. května 1963 je inaugurováno sportovní centrum Realu Madrid na třídě Castellana, které tak navyšuje majetek klubu a napříště má poskytovat přístřeší budoucím talentům klubu.

Únos Di Stéfana - V létě 1963 se celý svět dozvídá šokující zprávu o únosu nejlepšího hráče na světě: Alfreda di Stéfana. Real Madrid znovu přicestoval do Caracasu na Malé mistrovství světa. A právě tam došlo k únosu ze strany F.A.L.N., protivládního oddílu, který chtěl provést akt s celosvětovým dopadem. O tři dny později byl hráč propuštěn u španělského velvyslanectví v Caracasu.

Ve Španělsku Madrid získává třetí ligový titul v řadě. Příští sezonu vítězí znovu a na nejbližšího pronásledovatele v tabulce, Barcelonu, má náskok čtyř bodů. Stejně tak se mu daří i v sezoně následující, kdy do týmu přichází první hráči zvaní „Ye-Ye“: Grosso, Pirri, Sanchís, De Felipe, Morollón…Real Madrid tak získává pátý titul v lize v řadě.

„Ye-Ye“ tým, mistři Evropy - Dne 11. května 1966 „Ye-Ye“ tým dobývá Evropu. Skvělý tým, ve kterém se doplňují mladíci se staršími hráči, poráží Partizán Bělehrad a znovu získává svou ztracenou nadvládu.

O rok později 7. června se celý klub i jeho příznivci schází, aby vzdali poctu největšímu fotbalistovi historie: Alfredovi di Stéfanovi. Jeho jméno zůstává navždy nerozlučitelně spjato s Realem Madrid.

Tým zatím pokračuje ve své krasojízdě ve španělské lize a získává tři tituly v sezonách 1966-67, 1967-68 a 1968-69. Kromě toho si také připisuje na konto titul z poháru, když v roce 1970 poráží ve finálovém utkání Valencii na Nou Campu poměrem 3-1.

Období 1971-1980

Další dekáda je ve znamení smrti Santiaga Bernabéua, který zemřel dne 2. června 1978 a navždy bude zapamatován jako prezident, který dostal Real Madrid na nejvyšší příčky světového fotbalu. Ve fotbalovém světě zavládl po jeho smrti smutek. Na Mistrovství světa v Argentině se držela minuta ticha na jeho památku.

Ještě předtím si však Real prošel dalšími událostmi, které nebyly vždy zrovna příznivé. Smutným dnem se stal 21. květen 1971, kdy Real Madrid prohrává v odvetném zápase v turnaji Recopa de Europa, kterého se tento rok klub účastnil poprvné. V zápase podléhá Chelsea 2-1. Pro Paca Genta je to poslední oficiální zápas v dresu Realu Madrid. Dne 14. prosince 1972 slaví Real 25 let od vzniku Stadionu Santiaga Bernabéua, příležitost, kterou využívá ke vzdání pocty Gentovi. Velké postavy světového fotbalu přichází, aby si zahráli s hráčem, který byl nejrychlejším křídlem na světě.

Další titul proti odvěkému rivalovi - V roce 1974 si Real připsal další cenný titul, když 29. června 1974 porazil 4-0 ve finále poháru svého velkého rivala Barcelonu. Na lavičce v té době usedl  Molowny a nahradil tak Miguela Muñoze, který celek opustil po dlouhých 25 letech.

S dalším hráčem se Real Madrid rozloučil 3. září 1975 a poctu vzdal Amancio Amarovi, zvanému „Čaroděj“ zápasem, ve kterém porazil 2-0 Peñarol de Montevideo. Ten zůstal aktivním ještě další sezonu, do roku 1976.

Na jaře 1977 klub různými způsoby oslavuje výročí 75 let od svého vzniku. Brzy poté 29. dubna přichází do Realu Madrid nový hráč, Němec Ulrich Stielike, ke kterému se o pár dní později připojuje Juan Gómez „Juanito“. Dva různí hráči, dvě různé koncepce chápání fotbalu, dva velcí idolové fanoušků Bílého baletu.

Umírá Santiago Bernabéu - Byl to smutný den pro fotbalový svět. Umřel Santiago Bernabéu, prezident Realu Madrid po 35 let a muž, který byl s klubem spojený už od první dekády století. Dne 2. června 1978, zrovna když probíhalo Mistrovství světa ve fotbale v Argentině, umírá Bernabéu v Madridu. FIFA se rozhodla uctít Bernabéua minutou ticha, což bylo do té doby něco neslýchaného. Dokazovalo to respekt, který všichni chovali k velké postavě světového fotbalu. Smrt Bernabéua byla opravdovou manifestací bolesti a zármutku. Po oznámení této události neustával průvod osob ze všech společenských vrstev mířící do domu prezidenta ve čtvrti Niña Jesúse. Santiago Bernabéu byl převezen do Almansy, kde byl pohřben. Luis de Carlos se pak 3. září stává novým prezidentem Realu Madrid a zahajuje tak v klubu etapu přechodu.

Trofej na počest Santiaga Bernabéua - Real Madrid chtěl uctít památku legendárního prezidenta a tak 31. srpna 1979 vytváří na jeho počest trofej, která slouží k tomu, aby klub mohl pohostit nejlepší týmy a hráče na světě. Prvním mistrem byl Bayern Mnichov, který ve finále zdolal Ajax Amsterdam 2-0. V prvním ročníku se o trofej utkaly čtyři týmy: Milán, Bayern, Ajax a Real Madrid.

Desetiletí se uzavírá neopakovatelným finálovým zápasem na Santiago Bernabéu. V něm se utkává Real Madrid se svým druhým týmem Castillou ve finále Copa del Rey. Duel mezi dvěma týmy jednoho klubu končí očekávaným vítězstvím A-týmu poměrem 6-1.

Období 1981-1990

Vznik „Supovy letky“ je nejdůležitější událostí dekády, během které se skupina hráčů z mládežnických týmů stala symbolem klubu s pěti ligovými tituly v řadě. Další pozoruhodnou událostí jsou slavné „remontadas“ (otáčení zápasů). Magické noci na Bernabéu jsou dodnes v myslích madridistů.

Ale ještě než se mohly odehrát tyto magické noci, měl Real Madrid příležitost znovu zapsat svoje jméno na trofej nejvýznamnější evropské soutěže. Dne 27. května 1981 mohou hráči madridského klubu znovu po dlouhé bojovat o trofej pro vítěze Poháru mistrů evropských zemí. Nakonec však se ctí ve finálovém utkání podléhají anglickému Liverpoolu.

Stadion Santiaga Bernabéua prochází změnami, když Španělsko hostí Mistrovství světa v roce 1982. Na stadionu se tak 11. února tohoto roku instalují videoukazatele a Madrid se stává prvním týmem, který je na svém stadionu umístí. Tím jsou završeny změny, které mají připravit stadion Realu Madrid na finálovou fázi mistrovství.

Rodí se „Supova letka“ - Datum, které můžeme považovat za den, kdy se zrodila „Supova letka“ je 4. prosinec 1983. Alfredo Di Stéfano, který se naštěstí vrací do klubu, začíná používat hráče z Castilly. Onoho dne v Murcii debutují Martín Vázquez a Sanchís. Druhý jmenovaný dokonce vstřelil vítězný gól. A o dva měsíce později přichází Emilio Butragueño, nejlepší střelec v Segunda División a objev mistrovství, a odehrává svůj debut za první tým v Cádizu. Jeho debut je zároveň předzvěstí toho, co má přijít: dává dva góly ve druhé půli a jeho tým dosahuje na vítězství. V Realu Madrid se zrodil nový mýtus. V předsezonní přípravě roku 1984 Amancio završuje dílo započaté Alfredem Di Stéfanem a vytahuje Míchela do prvního týmu. Slavná „Supova letka“, kterou Amancio vytesal v druhé lize, se znovu schází. Pro klub to znamená začátek nové a úspěšné éry.

Skvělé „remontadas“ - Real Madrid uzavírá v roce 1985 sezonu neuvěřitelným kouskem, když 22. května 1985 vyhrává pohár UEFA po senzačním obratu. Veteráni (Gallego, Juanito, Valdano y Santillana) se dokonale doplňují s mladíky ze „Supovy letky“. Real Madrid skládá jeden z nejlepších týmů ve své dlouhé historii. Je to skvělé rozloučení pro prezidenta Luise de Carlose, který o dva dny později předává vedení klubu Ramónovi Mendozovi. V Realu Madrid začíná produktivní etapa plná skvělých úspěchů.

Pět lig v řadě - Už od začátku nenechal Real nikoho na pochybách, že ligový ročník 1985-86 je pod jeho nadvládou. Přemožitele nenašel až do 11. kola a pět kol před koncem ligy už mohl oslavovat mistrovský titul. Byla to příkladná sezona, kdy klub navíc obhájil titul UEFA, když poro porážce Kolína. Bílý balet tak odstartoval šnůru pěti titulů v lize bez přerušení a dosáhl také významných rekordů. Mezi nimi například 107 vstřelených gólů v sezoně 1989/1990.

V roce 1988 se Madrid znovu začíná prosazovat v nejvyšší evropské soutěži. Když za sebou nechá týmy jako Neapol, Porto a Bayern, podléhá nakonec v semifinále proti PSV Eindhoven, pozdějšímu vítězi soutěže.

Období 1991-2000

Dekáda, která zůstane v pamětích pro „la Séptimu“, gól Mijatovice, ale také „la Octavu“ získanou po rozstřílení Valencie ve finále. Desetiletí, ve kterém madridismo znovu mohlo hrdě a triumfálně kráčet Evropou. Navíc klub získal v tomto období podruhé Interkontinentální pohár.

Období začalo dvěma sportovními ránami, obě se odehrály v Tenerife, kde Real Madrid prohrál v posledním kole dvakrát ligový titul, které už měl na dosah. Pro madridisty to byl šok, nejen kvůli ztraceným titulům samotným, ale také kvůli způsobu, jakým se obě ztráty odehrály.

Dne 2. dubna 1992 fotbalový svět a madridisté zvláště oplakávají ztrátu geniálního madridského hráče Juana Gómeze „Juanita“, který zemřel v dopravní nehodě, když se vracel do Méridy z utkání Real Madrid-Turín na Stadionu Santiaga Bernabéua.

Rok 1993 byl zakončen dvěma trofejemi do klubových vitrín. V červnu tým vyhrává posedmnácté španělský pohár, když ve finále zdolává Zaragozu 2-0 po gólech Emilia Butragueña a Mikela Lasa. A na konci roku Real Madrid remizuje s Barcelonou na Nou Campu 1-1 v odvetném zápase Superpoháru, čímž získává titul díky výsledku prvního zápasu na Santiago Bernabéu 2. prosince, kde zvítězil celkovým skóre 3-1.

Valdano a Capello, dva úspěšní trenéři - V létě 1994 se Jorge Valdano ujímá prvního týmu Realu Madrid. Trenér se do klubu vrací plný nadějí s úmyslem „vrátit“ Realu Madrid ligové tituly, které mu nedovolil získat, když trénoval Tenerife. Společně s ním přichází Fernando Redondo, Laudrup, Amavisca, Quique Flores a Cañizares. O měsíce později, 7. ledna 1995, poráží Real Madrid pod vedením Jorge Valdana v dechberoucícm střetnutí barcelonský celek vedený Johanem Cruyffem konečným poměrem 5-0. Čilan Iván Zamorano si připsal tři z pěti gólů.

Dne 20. listopadu 1995 se stává novým prezidentem Realu Madrid Lorenzo Sanz po demisi Ramóna Mendozy. Následujícího léta přichází do klubu italský trenér Fabio Capella a ujímá se týmu. Zároveň přichází Seedorf, Suker, Mijatovic a Roberto Carlos.

Na počátku roku 1997 umírá Raimundo Saporta, jedna z nejdůležitějších osobností klubu a sportu za posledních padesát let, čestný prezident Realu Madrid a viceprezident FIBA. V srpnu stejného roku získává Real Madrid v pamětihodném zápase proti Barceloně svůj pátý titul v Superpoháru. Madrid porazil katalánský celek na svém stadionu celkovým poměrem 4-1 a překonal tak jednogólové manko, které si přivezl z prvního zápasu.

Rok 1998 začíná úžasnou zprávou: Real Madrid je zvolen svazem FIFA Nejlepším klubem historie. Alfredo Di Stéfano a Ferenc Puskas jsou zároveň zvoleni mezi deseti nejlepšími hráči historie. Di Stéfano je poctěn tím, že jeho jméno figurje v seznamu na prvním místě.

Amsterdam a „la Séptima“; Paříž a „la Octava“ - Den 20. května 1998 se stane pro všechny madridisty historickým dnem: Real Madrid onoho dne vyhrává posedmé Ligu mistrů (resp. Pohár mistrů evropských zemí), když poráží Juventus 1-0 ve finálovém utkání v amsterdamské Aréně. Vitězný gól si připisuje Pedja Mijatovic. Dne 1. prosince získává madridský tým podruhé ve své historii Interkontinentální pohár v zápase proti Vasco da Gama, který poráží ve finále na Olympijském stadonu v Tokiu 2-1. Autory branek za Real Madrid se stali Roberto Carlos - ve spolupráci s brazilským brankářem Nazou - a Raúl. Jen dva roky po historické „la Séptimě“ získává Real Madrid osmý titul v Lize mistrů, když ve finále na stadionu Saint Denis v Paříži poráží Valencii 3-0 a vyhrává tak finále, které poprvé v historii soutěži proti sobě staví dva celky z téže země. Na střeleckou listinu se zapsali Morientes, McManaman a Raúl.

Dne 16. června 2000 se novým prezidentem Realu Madrid stává Florentino Pérez ve volbách, které zaznamenaly hojnou účast členů klubu. O post s Florentinem Pérezem soupeřil Lorenzo Sanz. V listopadu je Alfredo di Stéfano jmenovám čestným prezidentem Realu Madrid. Valné shromáždění pověřených členů návrh předložený vedením v čele s Florentinem Pérezem ratifikuje.

Desetiletí se uzavírá historickým uznáním klubu. Dne 11. prosince 2000 FIFA jmenuje Real Madrid nejlepším klubem 20. století. Florentino Pérez a Alfredo Di Stéfano přebírají ocenění z rukou prezidenta FIFA, Josepha Blattera.

Období 2001-2010

Dekáda „la Noveny“, Figa, Beckhama, Zidana a Ronalda. Za prezidenta Florentina Péreze přichází nejlepší hráči světa, aby vytvořili jeden z nejúžasnějších týmů v historii, který dobyl Ligu mistrů a Interkontinentální pohár v roce svého stého výročí. Navíc toto desetiletí přineslo velké změny v infrastruktuře s dokončením stadionu Santiaga Bernabéua a vystavěním tréninkového centra ve Valdebebas. Vedení Florentina Péreze s sebou přineslo hluboké změny v chodu klubu, když se podařilo oživit ekonomiku klubu, čímž se Real Madrid stal nejbohatším klubem planety.

26. května 2001- Real Madrid získává svůj 29. titul v lize po zápase, ve kterém poráží Alavés před zaplněným Bernabéu 5-0. Po zápase kolem 500 000 fanoušků týmu vyráží do ulic Madridu s La Cibeles jako hlavním centrem setkání, aby oslavili titul, který jim unikal už čtyři sezony. Dne 9. června plní Florentino Pérez sen všech madridistů: Zinedine Zidane se stává hráčem Realu Madrid. Nejlepší hráč všech dob a čestný prezident Realu Madrid, Alfredo Di Stéfano popřál Zidanovi hodně štěstí v jeho další hráčské etapě.

Tuto sezonu se ještě jeden pohár dostává do vitrín klubu po zisku španělského Superpoháru ve finálovém zápase proti Zaragoze, kterou Madrid poráží 4-1.

Na konci roku získává Luis Figo ocenění FIFA Světový hráč 2001, Raúl González se umísťuje na třetím místě za Davidem Beckhamem.

6. března 2002 - Real Madrid završuje sto let své existence. Madridismo prožívá den silných emocí, i když tým nakonec nevyhrál Copa del Reyve finále, které se toho dne odehrálo přímo na stadionu Santiago Bernabéu a ve kterém tým podlehl Deportivu La Coruña 1-2.

Liga Mistrů podeváté - Real Madrid vyhrává nejlepší kontinentální soutěž podéváté ve své historii, podruhé na stadionu Hampden Park v Glasgow, na místě pro madridisty už mýtickém, když poráží německý Bayer Leverkusen 1-2 po gólech Raúla a Zidana. Toto finále se dostává do historie díky své symbolice, protože stou sezonu ukončuje nejlepším možným způsobem, ale také díky neobyčejné kráse gólu vstřeleného ZidZi

Zinedinem Zidanem. Dvě vzpomínky, které se vtiskly do historického roku Realu Madrid.

V srpnu získává Real Madrid v Monaku jediný významný oficiální titul, který mu ještě chyběl, Evropský superpohár. Madridští ve finále v Monaku porazili nizozemský Feyenoord především díky skvělému výkonu Roberta Carlose, autora akce, která vedla ke gólu na 1-0 a úžasného gólu na 2-0. I když se Van Hooijdonkovi podařilo snížit z přímého kopu, Guti vynesl gólem na 3-1 rozsudek zápasu, ve kterém Real Madrid předváděl opravdovou fotbalovou exhibici. Nakonec trofej pro vítěze Evropského superpoháru putovala do Madridu.

Následujícího dne, 31. srpna 2002, přichází do Realu Madrid Ronaldo. Florentino Pérez znovu přetváří v realitu sny fanoušků dychtících po tom, aby nejlepší fotbalisté planety oblékli bílý dres.

Rok se uzavírá ziskem třetího Interkontinentálního poháru (první tým získal v roce 1960 proti Peñarolu a druhý v roce 1998 proti týmu Vasco de Gama), který Real Madrid získává v Yokohamě (Japonsku). Tentokrát se Madrid postavil paraguayskému týmu Olimpia de Asunción, mistrovi soutěžě Copa Libertadores roku 2002, který Realu nakonec podlehl 2-0. Real Madrid tak v roce svého výročí zkompletoval treble a rok 2002 zakončil ve velkém stylu.

V červnu 2003 se čtvrtou velkou posilou „éry Florentina Péreze“ stává kapitán anglické reprezentace. O pár dní později získává Real Madrid posedmé superpohár Španělska.

Tréninkové centrum ve Valdebebas - Dne 12. května 2004 je položen první kámen budoucího sportovního městečka Realu Madrid. Slavnostním aktem, který se odehrál v Parque de Valdebebas za přítomnosti nejvyšších sportovních i politických autorit, byla veřejně představena první fáze (sportovní zóna) toho, z čeho se v příštích letech mělo stát velké dílo madridisma.

V roce 2004 dne 11. června je Florentino Pérez znovu zvolen prezidentem klubu. Stalo se tak při volbách, ve kterých byla znát neobyčejná mobilizace členské masy Realu Madrid. Hlas madridisma je jednotný a volí znovu svého prezidenta nejvyšším rozdílem hlasů v historii.

V srpnu získává Real Madrid jednoho z nejperspektivnějších mladých hráčů španělského fotbalu: Sergia Ramose. Sevillský obránce podepisuje smlouvu na osm sezon s královským velkoklubem, ve kterém plánuje dokázat značné schopnosti, které jsou mu připisovány.

Se začátkem roku 2006 přichází překvapení a tím je demise Florentina Péreze na post prezidenta Realu Madrid po pěti a půl letech funkčního období. Dvě ligy, jedna Liga mistrů, jeden Interkontinentální pohár, dva španělské Superpoháry, jeden evropský Superpohár… to je skvělá bilance, jaké Real Madrid dosáhl za vedení Florentina Péreze na sportovním poli. Na poli institucionálním došlo za jeho mandátu k obrovské ekonomické a členské transformaci. V květnu je inaugurován Stadion Alfreda di Stéfana zápasem mezi Realem Madrid a Stade Remeš. Zápas byl zaštítěn čestným prezidentem Realu Madrid, Alfredem di Stéfanem a skončil vítězstvím madridistů 6-1.

Další dvě ligy - Dne 3. července 2006 se Ramón Calderón ujímá prezidentského postu Realu Madrid.

Den 17. listopadu 2006 se do paměti madridistů zapsal černou barvou. V brzkých ranních hodinách umírá ve věku 79 let Ferenc Puskas Biro po dlouhé nemoci. Puskas, narozen 2. dubna 1927 v Budapešti, hrál za Real Madrid mezi lety 1958 a 1967 a je považován za nejlepšího střelce 20. století a za jednoho z nejlepších hráčů světové historie. S Realem Madrid získal pětkrát ligu a třikrát Pohár mistrů evropských zemí.

V sezoně 2006/07 tým získává ligový titul, úspěch, který započal 18. března 2007 po významném zápase proti Barceloně (3-3), který tým silně poznamenává. Z posledních 12 kol Real Madrid zvítězí v deseti zápasech, remizuje na tak náročné půdě jako je La Romareda a jedinou prohru okusí na El Sardineru s Rácingem. Speciální zmínku zasluhují remontadas proti Seville, Espanyolu a Recreativu de Huelva. Dne 17. června 2007 se po vítězství nad Mallorcou (3-1) Real Madrid prohlašuje mistrem ligy.

Druhá liga v řadě - Real Madrid začal sezonu 2007/08 s novým projektem v čele s Berndem Schusterem a několika novými tvářemi, jako byli Robben, Heinze, Sneijder, Drenhte, Saviola a Metzelder. Od prvního kola nenechával Real Madrid nikoho na pochybách o své sázce na titul. V druhém kole v zápase proti Villarrealu (0-5) se Schusterův tým postavil do čela tabulky, které po celou sezonu neopustil.

Osmý Superpohár Španělska - Když se Real Madrid podruhé v řadě stal mistrem ligy, musel čelit velmi tvrdé přípravě v létě 2008 se zastávkami v Irdningu (Rakousko), Londýně, Bogotě a Frankfurtu. Završením léta však byl zisk Superpoháru Španělska, který se týmu minulé léto získat nepodařilo. První zápas na Mestalle skončil nepříznivým výsledkem, i když to byl hodně gólový večer. Valencia vyhrála 3-2, za Madrid skóroval Van Nistelrooy. Rozhodnout se mělo na Santiago Bernabéu. Fanoušci nezklamali a madridský svatostánek se hodil do gala na odvetný zápas, ve kterém Real Madrid zvítězil 4-2 a své dva poslední góly vstřelil jen v devíti hráčích na hřišti.

Sezona 2008/09 je pro Real Madrid obdobím změn. První se odehrála na lavičce. Dne 9. prosince 2008 přestává být Bernd Schuster trenérem A-týmu. Jeho místo přebírá Juande Ramos. Do Madridu přichází jako uznávaný trenér díky svému působení v Seville. Dne 16. ledna 2009 se pak odehrává změna také v prezidentském úřadu klubu. Ramón Calderón jako prezident končí. Jeho místo přebírá Vicente Boluda do té doby působící jako viceprezident.

1. červen 2009, Florentino Pérez prezidentem - Florentino Pérez je jmenován prezidentem Realu Madrid, čímž je završen volební proces, který se nakonec obešel bez hlasování. Absentovali kandidáti, kteří si zřejmě uvědomovali většinovou podporu členů, kterou si získal projekt Florentina Péreze a téměř jednomyslnost vyjadřovaná v anketách, které publikovala média. S heslem „Návrat naděje“ se Florentinu Pérezovi podařilo vdechnout optimismus fanouškům, kteří se museli smířit s hegemonií na sportovním poli ze strany Barcelony. Začíná nový a nadějný projekt, zaštítěný dobrou pověsti, které se těšilo vedení řídící klub po téměř šest let, během kterých Real Madrid prožil některé ze svých nejlepších okamžiků v historii.

Na sportovním poli tým odehrává v lize skvělou sezonu a překonává některé historické rekordy, jako například rekord v počtu vítězství v jedné sezoně nebo v počtu domácích vítězství. Celkových 95 bodů, které se týmu podařilo získat, největší počet v historii soutěže, nestačily k zisku titulu. V dalších dvou soutěžích už tým nepodával tak stabilní výkony. Dne 26. května oznámilo vedení nahrazení Manuela Pellegriniho jako trenéra Realu Madrid.

Přichází Mourinho - O dva dny později je oznámeno, že José Mourinho (narozen 26. ledna 1963 v Setúbalu, Portugalsku) se stává novým trenérem Realu Madrid. Portgalský trenér přichází do Realu Madrid týden poté, co se stává mistrem Evropy s Interem Milán na stadionu Santiago Bernabéu. S nerazzurri, kteří nevyhráli evropský pohár po 45 let, získal onu sezon Scudetto a Italský pohár, což znamenalo první treble v historii Interu. Hned ve své první sezoně v Milánu, vyhrál Mourinho se svým týmem Scudetto a Superpohár Itálie a navázal tak na svou šňůru sportovních úspěchů, která započala už v jeho předchozích působištích Chelsea a Portu, s kterým také vyhrál Ligu mistrů (2003/04).